Anja, čtení na pokračování ...
Druhá napsaná kniha
Čtvrtá část/ Still
Padesátá první kapitola
Tak
vida, vida, jak to všechno pěkně navazuje, a ani se nemusí předchozí děj příliš
připomínat, vždyť je tak jako tak pěkně shrnut v předchozích kapitolách a
jestli si nedám neskutečně dobrý pozor, tak za moment budu stát na nových
vratkých nohách. (A že už jsem si jich vyzkoušel nejeden pár.)
A
podzim byl tehdá stejně překvapivý, jako v dobách, kdy jsme začínali
s Honzou chodit do planetária. Jako v dobách, kdy pro mne Anja ještě
nic neznamenala, jenom to, abych mohl doufat, že by se do mne mohla bázlivě
zamilovat. Jako v dobách, kdy jsem toužil po splynutí jejího
nenapodobitelného: „Šílíš“ ze rtů, které se přibližovaly na mučivě nedokončený
okamžik, do sféry mých blízků. Ta doba je tak nenahraditelně z toho pryč,
že Anja nelenila odhodit v šatně svého bytu klobouk a vyhledala moje staré
číslo pro uspořádání kontaktu. A k dovršení všech zapovězených mýtů, jsem
já pln, kdovípakodkud a kdovípakjakých čerpaných optimismů, na ni zareagoval
s odhodláním, které je možná Anje vlastní, ale mne cizí, pokud se jedná o
mne a ne o cizí, pádím vstříc jednomu velikému „co kdyby“, ve kteréžto doufání
se vkládá takové množství strachu, které ani Anja nestačila zažít v časech
svých největších strádání.
Celá padesátá první kapitola zde
|
