Ohnivé divadlo.  

S požáry v divadlech máme my Češi, svoji národní historicko-tragickou zkušenost. Osudový požár Národního divadla formoval národní povědomí, divadelní obec a hlavně principy požární ochrany po mnoho následujících let, možná až do současnosti jako výstražné memento, které by se nemělo opakovat. A pokud vím, až na požár Veletržního paláce o více než sto let později, se rozsahem podobná nešťastná událost neopakovala.

V tomto smyslu se Chicago podobá dítěti, které i po druhé sáhne na rozpálená kamna. S určitou nadsázkou a škodolibostí sobě vlastní, bych mohl napsat, že rok 1903 znamenal pro Chicago druhý vstup do téže ohnivé řeky...

V roce 1903 totiž uplynulo třicet dva let od devastujícího požáru Chicaga, (tzv. Great Chicago Fire), při kterém oheň pohltil celé čtvrti, zničil 18 tisíc budov, usmrtil 300 osob a sto tisíc jich zanechal bez přístřeší. Obyvatelé Chicaga měli od těch dob panický strach z požáru a zdálo se, že městští radní, hasiči, architekti i stavební firmy si vzali ponaučení a dělají vše pro to, aby se podobná tragedie již neopakovala...

Irokézské divadlo (Iroquois Theatre), pojmenované podle stepních Indiánů - Irokézů, kteří byli vytlačeni ze svých území na západě dnešního státu New York už v polovině 18.století, bylo postaveno v samém centru loopu, v oblasti, kterou dnes nazýváme The Theatre District a otevřeno bylo v listopadu 1903 jako největší a nejmodernější chicágský stánek umění. Propagační materiály hrdě hlásaly, že budova je Absolutely Fireproof - dokonale ohnivzdorná! V Americe je všechno nej, i kdyby to měli být třebas "jen" nejzakroucenější preclíky na světě. Historické paralely jsou občas neúprosné - Irokézské divadlo bylo tehdy právě tak dokonale nehořlavé, jako byl Titanik o devět let později nepotopitelný.

Den před Silvestrem roku 1903 přišlo na dopolední představení Mr. Blue Beard (Modrovous) 1830 lidí (podle jiných pramenů je počet diváků zaokrouhlován na 1900), převážně matek s dětmi. Hlediště bylo prakticky vyprodáno. Všichni chtěli vidět novou pantomimu převzatou z královského divadla Drury Lane v Londýně a uvedenou jako premieru před pouhými třemi dny s bombastickou reklamou - "The Great Spectacular Entertainment" - v produkci režiséra Herberta Greshama a Neda Wayburna.

První dějství právě končilo výstupem "za bledého svitu měsíce", když kulisáci zpozorovali jak chytlo kus dekorace nad jevištěm, právě od lampy znázorňující měsíc. Nejprve se dva muži pokoušeli uhasit plameny holí a dokonce i jen holýma rukama a pak do plamenů obrátili hasící přístroj. Bohužel jeho prášková náplň se ukázala jako neúčinná.

V té chvíli se už plameny nedaly před diváky utajit a obecenstvo s úžasem sledovalo oheň mezi kulisami. Jen malý okamžik se mohlo zdát, že požár je součástí inscenace. Na jeviště se vřítil v napůl oblečeném kostýmu komik Eddie Froy - hvězda představení - a snažil se mírnit vzrůstající nepokoj. Na malou chvíli se mu to podařilo. Obrátil se do orchestřiště a zkoprnělým hudebníkům přikázal: "Hrajte! Hrajte cokoliv, třeba jenom předehru, ale hrajte!" Diváky nabádal ke klidu a spořádanému opuštění sálu. Jeho úsilí však mělo vliv jen na diváky v předních řadách, kteří slyšeli jeho pokyny a víceméně spořádaně začali opouštět svá místa. Balkonu se ale zmocnila panika, když plameny náhle prošlehly na jeviště a odtud mezi sedadla. V malé chvilce se oheň kompletně rozšířil mezi snadno hořlavými kulisami, které se hroutily a dopadaly i do hlediště. Dokonalý zmatek završil výpadek elektřiny, po kterém se vnitřek divadla, až na světlo od plamenů, ponořil do tmy. Nastala stěží představitelná tlačenice k východům. Paradoxně ti, kteří jich dosáhli v první vlně (až na pár "šťastlivců", kterým se podařilo utéci ještě před panikou) se stali prvními oběťmi tragedie. Z těžko vysvětlitelných příčin byla totiž většina vstupních dveří zamčena, jiné měli zrezlé zámky a ani ostatní se nepodařilo zaměstnancům divadla včas odemknout, protože jejich zámky zamrzly v silných mrazech a sněhových chumelenicích, v Chicagu během zimy obvyklých. Tak bylo nechtěně vytvořeno "úzké hrdlo" v únikových trasách. A tehdy zasáhla ještě jedna zdánlivě nepatrná maličkost, která ovlivnila rozhodujícím způsobem evakuaci osob. Když diváci na špičce zpanikařeného davu dorazili k těm několika málo odemčeným dveřím, ke své hrůze zjistili, že dveře se otevírají dovnitř. Za normálních okolností zcela nepodstatná drobnost. Nyní jim však do zad se valící masa lidí neposkytla dostatek času se zastavit, vzít za madlo dveří, udělat krok vzad a otevřít poslední překážku na cestě k záchraně. Dav zezadu umačkal a ušlapal nešťastníky vepředu. Později se zjistilo, že z 603 obětí jich jenom 200 uhořelo, zbytek byl usmrcen právě v těchto chvílích...

Rovněž se ukázalo, že mnohé únikové východy jsou nefunkční a žebříky byly beznadějně obalené ledem. Dělníkům pracujícím na vedlejším domě se podařilo natáhnout fošnu, po které se hrstce diváků podařilo utéci do bezpečí. Divadelní technici evakuovali účinkující, kteří byli uvězněni u stropu, malým jevištním výtahem až do chvíle, než zkrat způsobený požárem přerušil i tuto cestu. Padesátičlenná skupina divadelních zaměstnanců se zachránila otvorem, kterým se sypalo uhlí do kotelny...

Chicágský hasičský sbor se dostavil na místo v krátkém čase a stejně tak rychle se podařilo dostat požár pod kontrolu - bohužel více než šesti stům lidí už nebylo pomoci...

 

Těsně po požáru...

 

Silně poškozené divadlo bylo později opraveno, ale hrálo se v něm jen do roku 1925, ve kterém bylo definitivně zbouráno a na jeho místě o rok později byla postavena dvaadvaceti podlažní budova v přízemí s vícefunkčním Oriental Theatre (pro živá i filmová představení) pro 3238 sedících diváků.

Tato neblahá událost je nejhorším divadelním požárem v americké (možná i světové) historii a měla za následek jednak řadu žalob proti vedení divadla a městské správě za zabití a jednak vedla k přijetí celostátních požárních předpisů pro veřejné budovy. Jedním z okamžitě zaváděných pravidel se staly dveře otevírané ven! Nepřipomíná vám to něco? I v Chicagu by se uplatnilo ono pověstné české rčení, tak často slýchané po shoření Národního divadla: "Po požáru je každý hasič".

 

Ó-pes-  

Chicago 2001

 

The Theatre District  

je zhruba

vymezen takovýmito reklamními sloupy

 

Ulice Randolph, jak vypadá nyní právě v místech čísla popisného West 24...

 

3D_ohnive_divadlo_3D.jpg (95901 bytes)

Dnešní oblast The Theatre District naznačují čerené linky

 

iroquoisstage.jpg (97354 bytes)

Schéma úniku návštěvníků z divadla

 

jeviště po požáru

 

iroquoischorus.jpg (113240 bytes)

požárníci zachraňují jednu z účinkujících

(dobová kresba)

 

 


Ó redakce přílohy Chicago internetového magazínu M37

  - All right reserved - Všechna práva vyhrazena -

Edited and Designed by redakce M37 and autors of these articles in the Chicago section

Publikování nebo šíření obsahu přílohy Chicago bez písemného souhlasu internetového magazínu M37 je zakázáno, viz též zde.