Anja, čtení na pokračování ...
Padesátá sedmá kapitola
A co že je to za podivnou literaturu bez rapu?! Copak lze tolik emocí najednou jinak, než bouřlivě opakovat? Čili zahltit čtenáře pocity, které odeznějí rychleji, než je stihne oko čtenářovo zaznamenat? To se musí poznamenat, aby nedošlo k (nedoroz)umění!!!
A dále se podívejme poněkud zevrubněji na zoubek tomu našemu slavnému levitování. Na konci této kapitoly se totiž nachází názorný obrázek, jakési snadno uchopitelné schémátko, neboli návod, jak povznést vhodně zvolené a předpřipravené médium na vyšší úroveň, ze které se bude moci pokochat svou vlastní kouzelnickou dovedností. A k tomu vám přeji mnoho štěstí s vašimi prvními pokusy a až se to naučíte, nezapomeňte to předvést co největšímu počtu vašich kamarádů, může se totiž stát, že někteří z nich Anju ještě ani nečetli, natož aby pochopili, a tak o podobném kouzlu nemají ani potuchy.
Ale není to důvod k přeskakování zbytku příběhu v této kapitole, však on vám ten obrázek nikam neuteče.
Pěchy, pěch, dochází k pěchování děje a vy jste mými svědky, že je.
Celá padesátá sedmá kapitola zde
|
